Life goes on..

Návrat z USA? Hmm nebylo to jednoduchý, ale člověk se s tím prostě musí nějak sám poprat. Přijela jsem domů, čekala na mě maminka, která v okamžiku, kdy mě viděla začala šíleně brečet a objímat mě! Na dveřích do pokoje (nových dveřích, neznámých) jsem měla obří mašli a za dveřmi mě čekal nový pokojíček. Něco úžasnýho. Nějakej nábytek zůstal stejnej, ale jinak všechno nový, lepší, jiný a hlavně moje postel.. je s motivama Manhattanu!! Miluju jí! Udělali mi tím obrovskou radost. Něco jsem už sice tušila, když se ptali, jakou matraci mám radši, jestli tvrdší nebo měkčí, jakou barvou chci vymalovat atd., ale tohle bylo větší než jsem čekala! :)) Byl to dárek k Vánocům, obří a skvělej. :) Na druhou stranu jsem se i díky tomu doma ze začátku cítila tak  trochu jako na návštěvě, protože jsem se nevrátila přímo do toho MÝHO pokojíku, ale do naprosto jinýho prostředí. Nicméně tak po dvou dnech jsem si zvykla a byla doma šťastná. :D 

Nejdřív mi to přišlo spíš jako dovolená, po Stelle se mi nestýskalo, po Tomovi zatím tolik taky ne. Byl to spíš odpočinek, užívala jsem si doma rodiny, kamarádů a všeho kolem. První týden jsem musela zařídit hrozně moc věcí, jako například jít na pracák, přihlásit se na pojišťovnu, zajít do Studenta atd., už ani nevím, co všechno jsem musela udělat. Tím pádem jsem ale neměla čas myslet na to, že je mi smutno nebo tak něco. Dejme tomu tak po dvou týdnech to na mě hrozně padlo, šíleně se mi stýskalo, brečela jsem a nevěděla co mám dělat. Mamka mě pořád utěšovala, ale sama chudák nevěděla, jak mi může pomoct.
Samozřejmě se to pak srovnalo, začala jsem si víc užívat, scházet se všema, který jsem dlouho neviděla, byla jsem s Týnkou v Liberci na koncertě Just Try, kde byl i Lipo a Paulie Garand. Byly Vánoce, začala jsem si shánět brigádu, ale bohužel se mi v tom moc nedařilo, když už jsem sehnala, bylo to v Liberci a na takový hodiny, že se mi ani nevyplatilo tam jezdit a víc jak půlku výplaty bych potom projezdila.
Tohle všechno mě donutilo k mýmu dalšímu rozhodnutí, jet někam dál. Původně jsem přemýšlela nad Belgií, Holandskem, Itálií, Švédskem atd., nakonec jsem ale stejně skončila u Anglie. Nabídka rodin byla obrovská, peníze přijatelný. Hlavně jsem si musela uvědomit, že budu dostávat míň peněz než v Americe a to v zemi, kde je všechno drahý. :D Ale jo, rozhodla jsem se začala hledat..
První rodinka byla rodina Američanů, dvě děti.. matně si vzpomínám že kluk asi 13 nebo 14 let a holčina 11. Byly z Cambridge! Hrozně moc jsem k nim chtěla, za prvé proto, že byly Američani a nemusela bych si tolik zvykat na britskej přízvuk, kterýmu opravdu neholduju (neholdovala jsem v tý době), navíc věk dětí víc než přijatelnej atd. Bohužel to nakonec nevyšlo a vybrali si holčinu, která tam mohla být celej rok, já to měla přibližně za 4-4,5 měsíce. Hledání tedy pokračovalo.. už už jsem málem jela k rodince, která měla jednu holčičku, 2 roky a bydleli asi 15 minut od Londýna. Jenže co se nestalo, měla jsem s nima mít Skype. Pořád nám to padalo a i tak mi na nich přišlo něco divnýho, prostě mi neseděli a ta holčička mi přišla nějaká postižená. Kdo ví, jak to bylo. Nakonec jsem jim napsala, že k nim nepůjdu. Na důvod si už nevzpomínám, ale určitě to byl nějaká blbost. :D Mezitím jsem psala ještě dalším rodinám.. bylo jich hrozně moc, ale jedna mi utkvěla v paměti. Single mum, dvě děti.. kluk 11 a holka 13 let. Z fotek byly hrozně sympatický, informace o nich skvělý, měli snad 8 au-pairek za ty roky a sice nebydleli v Londýně, ale něco se mi na nich líbilo. :) Napsala jsem jim, ona mi odepsala jak se jim líbim atd., odepsala jsem zpět a už nic. Tak říkám hmm, asi to nevyjde a našla jsem jinou rodinku. Rodina v Londýně, ale 10 minut od centra metrem, jedno dítě, kluk 3 roky. Od 9 do 3 ve školce, potom ještě aktivity jako fotbal a jiný. Hodně hyperaktivní, ale říkala jsem si, že to bych potom už třeba ty 3 nebo 4 hodiny nějak zvládla. Hrozně milá maminka, dlouho jsme si povídaly, měla na mě snad milion otázek. :D Zádrhel byl v tom, že byla těhotná a tím bude teda 3 měsíce doma, ale o miminko bych se vůbec nestarala, jen o kluka. Líbily se mi, čekalo se telefon s host dadem a na jeho schválení a asi by mě vzali. Určitě by mě vzali, jenže v den, kdy jsme si měli volat mi psali, že ona rodí a zavoláme si tedy potom co nejdříve. No jo jenže ten den se mi ozvala Karen, ta maminka z tý rodiny, která se mi nejvíc líbila. Víc jsme si napsaly, domluvili se na pondělí (byl to myslím pátek) na Skype, v pondělí si zavolaly a ona mi okamžitě řekla, že by chtěli, abych k nim jela. Já byla nadšená, vážně se mi moc líbily, s děckama podobný zájmy, oblíbený seriály atd. Potřebovala jsem nějakej čas na rozmyšlenou, ale asi během hodiny jsem jí napsala, že k nim pojedu. Tamtý rodince jsem napsala, že se jim moc omlouvám, ale už jsem jednu chybu udělala a to s to rodinou v Americe a další udělat nechci, že jsou moc milý a přeju jim štěstí v hledání au-pair. Měli asi 4 kandidátky i se mnou, tak věřím, že nějakou z nich si vybrali. :) Já nakonec jela k mojí vysněný rodince. Karen (máma), Teagan a Mikey. Odletěla jsem 20. dubna z Prahy na London Luton.

Moje nové dobrodružství začíná..! :))