Shrnutí mojí lovestory s "klukem z vlaku" aneb moje láska, můj Tom

Kde začít tyjo.. naposledy jsem tu asi psala, jak je všechno dobrý, jak jsem se nechtěla zamilovat atd. Nakonec se to ale bohužel stalo a já se prostě zamilovala. Všechny bylo skvělý, trávili jsme spolu hodně času, někdy jsem u něj byla na celý víkend, pokud nemusel do práce, já neměla něco s holkama nebo jsem nemusela hlídat. 
On strašně nerad jezdil do NYC, že je tam hodně lidí a je to tam pořád stejný a já nevím co ještě bylo za problém. Jenže co se nestalo, já ho stejně přemluvila, aby se mnou jel a to ne jednou, ale dokonce dvakrát!! :D Byla jsem na sebe pyšná. 
Poprvé jsme se potkali ve vlaku a bylo v plánu jít na Empire State Building a Central Park. Na Empire jsem ještě nebyla a Central Park prostě miluju, tak proč to nespojit, že? :) Byl to naprosto skvěle strávenej den, nasmáli jsme se a šli jsme na jídlo do Café Prague, do naší oblíbený český restaurace. Já si dala tradičně guláš s knedlíkem a Tom nějakou polívku a řekla jsem, ať si dá svíčkovou, že já jí sice nejim (ano je to tak!), ale že všem chutná, tak si jí dal. Jelikož tam dávají knedlíky zvlášť, pokud je vás tam víc než jeden, tak donesli knedlíky a co ho nenapadlo, čapnul ten knedlík a začal ho namáčet do tý polívky i do tý omáčky. :D To jsem se dost nasmála! :D Tak jsem mu začala vysvětlovat, jak to teda u nás jíme a on, že to vypadá jako rohlík nebo tak něco, tak jsem mu řekla, že to je sice z rohlíků, ale rozhodně to rohlík není. :D Nakonec to zvládl, když jsem mu názorně ukázala, jak to má jíst. :D

Podruhý jsme jeli do NYC před Vánocema, vlastně můj poslední víkend v Americe. Chtěla jsem ještě vidět vánoční stromek. Sice jsem ho viděla rok předtím, ale určitě jsem ho chtěla vidět znovu, třeba je to naposled že jo. Horší bylo to, že jsme jeli v sobotu, měli jsme jet už ráno, ale jaksi jsme byli v pátek "oslavit" můj odjezd v jednom baru kousek od Toma. Bylo to i s Ivčou, Isou (Švýcarka, bydlela kousek od Ivči) a nějakým jejím "kámošem" :D Bylo to vážně skvělý, pilo se (já teda néé, nepiju a navíc jsem slíbila Tomovi, že nás potom odvezu domů), tancovalo a bylo to prostě skvělý. Když nás z baru vyhodili, jelo se ještě do Dineru něco pojíst a pak každej domů. :) Vzhledem k okolnostem a tomu, že to Tom hodně přehnal s pitím.. nevím, jestli žalem, že odjíždím, nebo prostě jen tak, ale nebylo to moc dobrý. Vydali jsme se na cestu teda až nějak kolem poledne nebo dokonce po poledni. Po příjezdu do NYC jsme oba byli hrozně hrladový a nakonec jsme se rozhodli, že máme chuť na Čínu, a tak jsme byli na jídle v pravý čínský restauraci, kde jsem ochutnala možný i nemožný věci. :D Škoda, že už si nepamatuju, jak se to všechno jmenovalo, ale bylo to každopádně výborný! :) Tom hrozně moc chtěl, abychom šli do FAO Schwarz, protože tam mají obří piano (to jsem nevěděla předtím), na který si normálně vlezete a tím, že tam běháte a skáčete, tak to hraje, no paráda, sranda.. jen tam bylo hrozně moc lidí, jak to bylo před těma Vánocema. :/ I tak jsme si to ale užili! :) Potom jsme se šli mrknout na stromek, ještě naposledy na Times Square, pokoupila jsem pár posledních suvenýrů a jelo se domů.. na TS jsem se málem rozbrečela, jak mi to bylo líto, ale nakonec jsem to zmákla. :)

Další den, což byla neděle, jsme se spíš jenom váleli, povídali si, koukali na telku, odpoledne jeli do parku, házeli jsme žabky, zase si povídali, fotili a tak, bylo to fajn. Po příjemné procházce nás čekala rodinná večeře a potom už šupky dupky domů. Celej víkend jsem nic nezabalila a doma mě toho čekalo víc než dost.

Jelikož mi doma oznámili, nebo se zeptali, já už ani nevím, zda bych nemohla odjet už ve čtvrtek (pracovala jsem do středy a domů letěla v pátek), domluvila jsem se s Ivčou, že ve středu přijedu k ní se všema věcma, strávím s ní celej čtvrtek, pomůžu jí s děckama, odpoledne se sejdeme s Tomem, kterej byl na nějaký konferenci kvůli práci, půjdeme na véču i s Isou, pak se rozloučíme a pojedu k Tomovi, protože mě vezl v pátek na letiště. Trošku komplikovaný, ale nakonec se to zkomplikovalo ještě mnohem víc, protože ve středu jsem měla k obědu udělat mně i Stelle špenát a asi byl nějakej zkaženej, takže začala zvracet nejdřív Stella a potom já, zvracela jsem skoro celou noc, tím pádem jsem nemohla jet k tý Ivče a musela tam přeci jen zůstat do čtvrtka. Problém byl, že Ivča musela v ten čtvrtek hlídat a nemohla by pro mě teda přijet, takže jsem vymýšlela celej den, jak se to provede, navíc jsem měla tolik věcí, že bych s tím asi nemohla cestovat sama bez pomoci. Byla jsem tak zoufalá, že mi Tom nakonec vnutil, že pro mě přijede až se vrátí domů. Ivča se mnou chtěla strávit ještě čas, tak mu zavolala, jestli by nemohla pro mě dojet s nim, takže nakonec přijeli společně, což bylo fajn. Pomohli mi s věcma a jeli jsme na tu večeři, já teda nic nejedla, protože mi bylo pořád hrozně zle a bála jsem se, že mi pak bude zle i v letadle. Odvezli jsme Ivču domů, řvaly jsme jako malý holky, bylo to šílený, opravdu hrozný loučení. Tom chudák nevěděl co se mnou, na křižovatce to chtěl otočit a vzít mě za ní zpátky, ale to bych asi už neodjela. :D

Loučení s Tomem v pátek na letišti nemá snad ani cenu komentovat, bylo to to nejhorší, co jsem v životě zažila. Dokud tam byl, byla jsem docela silná, jen mi tekly slzy po tváři, jakmile odešel, dostala jsem příšernej záchvat breku a celou dobu, co jsem potom stála v řadě na kontrolu jsem se nemohla zastavit, což byla asi hodina. Celou dobu jsem si psala s Ivčou, tak aspoň to. Lidi na mě čuměli, jako na blázna, ale mně to bylo jedno. Když jsem došla na řadu, díky stresu z toho, že mám hodně věcí, musim vyndat notebook, parfémy, zout si boty, sundat pásek, mě ten pláč najednou přešel. Při mezipřistání ve Frankfurtu jsem si myslela, že jsem už v pohodě, ale když jsem zapnula mobil, přišla mi zpráva od Toma, že už se mu stejská a začalo to zase na novo! :D Řev a řev! :D Musela jsem z toho až zavolat mamce, nemohla pro mě totiž jet na letiště, protože byla čerstvě po operaci, takže jsme spolu mluvili asi 20 minut, ale hrozně mi to pomohlo. :)

Tím bych tohle asi ukončila, alespoň tu část o Tomovi a loučení. Loučení s rodinou bylo, jako kdybych jela někam na výlet, takže to bych nekomentovala. :/ Ještě dodám pár posledních fotek Stellušky a pokusím se v nejbližší době napsat článek o mojí Goodbye party s holkama! :)

P.S.: Kdyby to někoho třeba i zajímalo (a já doufám, že zajímá :)), s Tomem jsme pořád v kontaktu, ano je to už víc jak 13 měsíců a pořád je to láska jako trám, jen nikdo neví, jak to bude dál..